První T-ball zápas v novém roce nebyl zrovna jednoduchý. A nebyl jen jeden – bylo jich rovnou pět. Cílem bylo jediné – užít si to...

Je to sotva pár dní, co měli mladší žáci prázdniny a téměř celé je proleželi v posteli u vánočních pohádek. Kdo neměl alespoň minimální pohyb, pocítil svůj handicap už po třetím zápase. Ovšem kromě svalů bude některé kluky a jednu odvážnou slečnu bolet i mozek. Většinu času se totiž nedařilo našim malým hráčům pochopit základní herní systém natož domluvenou strategii hry. Nejčastější větou celodenního turnaje se tak stala obligátní hláška: „U všeho se musí myslet“, jíž nasadila korunu závěrečná věta trenéra:  „Tomáši, ty tam moc přemýšlíš, nemysli a hraj!“

Celý turnaj byl náročný nejen pro děti a jejich rodiče, ale také i pro Davida, na jehož jediná trenérská bedra spadla odpovědnost za tým (Martina s Petrem koučovali zápas starších žáků). Měla jsem možnost porovnat jeho nadšení a profesionální přístup u prvního a posledního zápasu a musím uznat, že ani po devíti hodinách strávených v nafukovací antukové hale nedošlo ke změně. Naopak. Jeho úžasná motivace v poslední hře, po třech prohraných zápasech, způsobila neuvěřitelné procitnutí unavených dětí a Indians tak ukázali, co doopravdy umí. Skvělé odpaly, rychlé auty, precizní nahrávky, spolupráce ve vnitřním poli .. ..atd. Nebýt dlouhých odpalů protihráčů SK Kotlářka, měli další vítězství v kapse. Nakonec jsme zapsali prohru stejně jako u Techniky Brno, SaBaT Praha a Tempo Titans. Páté (tedy ne poslední) místo si zasloužili díky vítězství nad Eagles Praha.

klepnutím zvětšíte obrázek

Na turnaj jelo deset dětí – nováček Soňa, Tadeáš, Ondra Š., Tomáš H., Tomáš F., Šimon, Petr, Honza, Denis a Kuba Č. Skvělí byli i jejich rodiče, kteří se zapojili do rozcvičky a ostatní týmy jen valily bulvy. Nedivím se, v jednu chvíli to vypadalo, že každý náš hráč má na rozházení svého osobního trenéra. „Naši rodičové“ si zaslouží ještě jedno ocenění a tím je – poděkování za to, že naše malé a budoucí úspěšné reprezentanty podporují a povzbuzují v té nejvyšší, ale přitom rozumné míře. Nejednou jsem měla možnost vidět hysterické maminky a řvoucí taťky, jejichž jediným cílem bylo vyhrát všechno a za každou cenu, a kteří tak trochu zapomněli na smysl celého klání. Krásným důkazem toho byl zasloužený potlesk rodičů při hezkých odpalech nejen našim vlastním dětem, ale i cizím baseballistům. Každý  z Indians měl minimálně jednou za zápas velký triumf. Odměnou jim za to byla (až do Kladna slyšet) pochvala od trenéra Davida, super hřejivý pocit a gumové bonbony od pořadatelů.

Seznam toho, co je potřeba potrénovat, doplnily především: technika odpalu, autování dotykem, přesnější přihrávky, kontrola hráčů na metách, herní postupy aneb „co mám dělat když..?“ .., ale také posílení sebedůvěry a týmového ducha, odbourání strachu z ostatních týmů, motivace k osobnímu výkonu a lepší povzbuzování kamarádů. A abych nezapomněla …..  neuškodila by lekce zdravé stravy a práce se stresem – tolik naběhaných kilometrů na WC jsem zatím u nikoho neviděla.:-)

Čůrání a baseballu třikrát hurá, hurá, hurá.

Míša

P.S. jsme na ně hrdí

P.P.S. chtěli byste zažít hrdost nejen jako rodič, ale i jako trenér – zapojte se

P.P.S. já jsem v tom už jednou nohou a je to fajn